Šimone, co se vám takhle těsně po skončení zápasu honí hlavou?
To je těžké. Takový guláš a emoce. Myslím, že jsme na ně měli, ale setkaly se dva dobře připravené týmy a oni byli na tom konci šťastnější.

Ve druhé třetině vám Finové utekli o dva góly. Co se tam stalo?
Tam jsme občas špatně přetočili naší obranu, ale nebyly to velké chyby. Oni jsou prostě tak kvalitní hráči, že to pak dokážou proměnit.

Nakonec jste vyrovnali a poslali duel do prodloužení. Jak velká euforie to pro vás byla?
Bylo to neskutečné. Dalo nám to takovou vzpruhu do toho prodloužení. A je škoda, že jsme to nedokázali přetavit do vítězného konce.

Je něco, co byste jako kapitán chtěl vzkázat týmu?
Jsem na ně nesmírně pyšný za tu cestu, co jsme ušli. Bylo tam strašně moc pádů, Polish Cup, EFT se nám nepovedlo, a i přes to jsme se do toho dostali. Chtěl bych pochválit náš realizační tým, protože z nás vykřesali to nejlepší. Výsledek máme na krku. Bohužel není zlatý, ale s odstupem času to určitě vyhodnotíme jako poměrně úspěšnou akci.

Co vám osobně daly ty dva roky v juniorské reprezentaci?
Na co si vzpomenu, jsou extrémně dlouhé meetingy. Byly vyčerpávající, ale vždycky měly něco do sebe. Jiný pohled na florbal, asi takhle to shrnu.

Měli jste tady spoustu fanoušků. Máte nějaký vzkaz i pro ně?
Extrémně jim děkujeme, protože to, co oni křičeli o přestávce před druhou třetinou, nás dokázalo dostat zpátky do zápasu a díky nim jsme dokázali vyrovnat. Celý turnaj nás hnali dopředu a sešlo se jich tady mraky, takže jim strašně děkujeme.